Lekce 7 - Příklad lekce

Technika č.1 - Diagnostika podle výběru barvy

Z předchozího rozhovoru s klientem už máte představu o tom, co ho trápí a co chce ve svém životě změnit. Máte také určitou hypotézu o tom, kde se může nacházet energie v přebytku nebo nedostatku a jakého cíle chce klient prostřednictvím terapie dosáhnout. Vaším úkolem bude postupně zkoumat, kde může být energetické proudění v souvislosti se stanoveným cílem blokováno.

V této technice však nejprve pracujeme s tělesným prožíváním barev. Klient drží v rukou barevné karty nebo fyzické předměty jednotlivých barev a vnímá, co se děje v jeho těle, když se s danou barvou setká. Sledujeme tělesné reakce, které se mohou projevit například ve formě napětí, uvolnění, tepla, chladu, tlaku nebo jiných vjemů. V této fázi barvy ještě nijak neinterpretujeme a nepřiřazujeme jim významy. Jde pouze o přímé tělesné prožívání.

Tento krok je důležitý, protože pracujeme s tělem a podvědomím, nikoli s vědomou myslí, která má tendenci barvy hodnotit nebo vysvětlovat. Pokud bychom začali hned s atributy barev, klient by se mohl opírat o naučené představy o tom, co daná barva „znamená“. Tím by se aktivovala spíše kognitivní interpretace než autentická reakce organismu. Při přímém tělesném prožívání však zachycujeme spontánní odpověď nervového systému, která je autentická, nezkreslená a přesně odráží postoj podvědomí. Neprobíhá zde žádné racionální posuzování. Právě tato spontánní tělesná informace nám může napovědět, kde se v systému klienta objevuje napětí, blok nebo naopak zdroj podpory.

Teprve v dalším kroku přecházíme k atributům barev. Terapeut klade klientovi cílené otázky a pracuje s kartami osmi barev barevného spektra tak, aby získal odpovědi v „řeči barev“. Cílem je zjistit, které kvality energie jsou v životě klienta podporující a které mohou být oslabené nebo naopak nadměrně aktivované.

Důležité je zachovat spontánnost odpovědí. Klient by měl vybrat barvu do dvou sekund od položení otázky. Pokud nad výběrem přemýšlí příliš dlouho, začne se rozhodnutí opírat spíše o logiku a racionální úvahu než o spontánní tělesnou reakci. Pravidlo dvou sekund je proto důležitým principem, který pomáhá zachytit přirozenou reakci organismu.

První dvě základní otázky:

Která je vaše nejoblíbenější barva?

Kterou barvu nemáte rádi?

Oblíbená barva

Vybraná oblíbená barva je pro nás velmi důležitá, protože ji můžeme považovat za významný zdroj regulace nervového systému. Barvy totiž neovlivňují pouze naše vědomé vnímání, ale aktivují také limbický systém, hormonální procesy a autonomní nervový systém. Pokud člověk určitou barvu spontánně vybere jako oblíbenou, může to znamenat, že jeho organismus intuitivně hledá kvalitu energie, kterou tato barva symbolizuje, například stabilitu, klid, vitalitu nebo schopnost komunikace.

Naším úkolem je vybranou barvu vědomě použít jako zdroj regulace. Požádáme klienta, aby se na barvu chvíli klidně díval a vnímal ji nejen mentálně, ale také tělesně. Jeho vnímání podpoříme otázkami, například: Kde v těle cítím kvalitu této barvy? Jaký je to pocit? Jaký mám výraz ve tváři při sledování této barvy? Co se děje s mými svaly a dechem?

Necháme klienta procítit kvality oblíbené barvy na jeho vlastním těle, aby mohl prožít stav, který mu barva přináší. Tímto způsobem se barva může stát kotvou pro stav regulace nervového systému a podporovat aktivaci uklidňujícího systému, který je spojen s pocitem bezpečí, sociálního kontaktu a vnitřního klidu. Barva se tak stává praktickým nástrojem regulace, který může pomoci obnovovat vnitřní rovnováhu na úrovni těla, emocí i nervového systému.

Pocity, které jsme v těle vědomě aktivovali prostřednictvím barvy, mohou sloužit jako vnitřní orientační bod, ke kterému se můžeme v budoucnu znovu vrátit. Tělo si totiž dokáže zapamatovat kvalitu určitého stavu, například měkkost, teplo, pocit prostoru v hrudi nebo klidnější dech. Když si tento stav vědomě všimneme a chvíli u něj zůstaneme, vytváříme mezi barvou a tělesným prožíváním přirozené propojení.

V dalších situacích pak může stačit, abychom se na tuto barvu znovu podívali nebo si ji na chvíli představili. Spolu s ní si můžeme připomenout i místo v těle, kde jsme cítili klid, jeho teplotu, texturu nebo způsob, jakým se tehdy pohyboval dech. Tímto způsobem se barva může stát jednoduchou kotvou, která nám pomáhá znovu aktivovat stav většího klidu, stability a tělesné regulace.

Neoblíbená barva

Barva, která byla označena za nejméně oblíbenou, bude vždy vyžadovat vaši zvýšenou pozornost a naznačuje oblasti, které potřebují změnu a léčení. Každá barva má své pozitivní i negativní atributy, a proto je důležité, aby se energie barvy, která byla označena jako neoblíbená, postupně zapojila do života vašeho klienta tak, aby se dosáhlo energetické rovnováhy. Barvy, a zejména ty, se kterými přichází pocit diskomfortu, mohou být naším nejlepším lékem. Stresor, který může být jakéhokoli charakteru a původu, je v těle zakódován jako určitá barva. Jelikož je vše v životě barevné, jsou i všechny naše zkušenosti a reakce na ně seskupeny a zakódovány v našem nervovém systému jako specifická barva. Každé emocionální trauma je hluboce asimilováno v našem podvědomí a tím se určitá část nebo oblast našeho bytí dostává do energetické tmy.

Barva, kterou klient odmítá nebo se při pohledu na ni necítí příjemně, často reprezentuje staré a bolestivé vzpomínky jako výsledek stresoru. To však neznamená, že musí být vědomé. Velmi často jsou emocionální rány hluboko ukotvené v našem podvědomí. I když nemáme na negativní zážitek žádnou referenci nebo vědomou vzpomínku, naše tělo si pamatuje a při podobném spouštěči můžeme znovu cítit staré a známé napětí, zrychlený dech nebo jakýkoli jiný projev tělesného diskomfortu. Pokud dokážeme identifikovat a určit ty barvy, které nejsou příjemné, můžeme jejich efekt postupně neutralizovat spolu se stresorem, který reprezentují.

Pokud jste identifikovali barvu, která má atributy diskomfortu, bude to právě ta barva, se kterou budete během druhé fáze terapie pracovat. Vycházíme přitom z principů homeopatie, kde platí Similia similibus curentur – podobné léčíme podobným. I vy tedy budete léčit emocionální bloky právě tím, co je v podvědomí symbolizuje. Barva, kterou nedokážeme přijmout, může být tím nejlepším lékem, který potřebujeme postupně přijmout, aby mohl začít léčebný proces naší duše.

Práce s neoblíbenou barvou vždy následuje až po procítění atributů oblíbené barvy. Nejprve procítíme to, co nám přináší barva oblíbená, abychom klienta hned na začátku uvedli do regulovaného stavu. Nemůžeme jít hlouběji a pátrat po negativních emocionálních vzorcích, pokud klient není v regulovaném stavu. To je alfa a omega úspěšnosti terapie. V první řadě tedy přichází regulace a procítění pocitů spojených s oblíbenou barvou. Stejnou barvu pak využijeme i v další fázi terapie, pokud se u klienta objeví nepříjemné pocity při práci s barvou neoblíbenou. Oblíbená barva se tak stává bezpečným zdrojem, ke kterému se můžeme kdykoli vrátit a znovu obnovit stav regulace. 

Integrace oblíbené i neoblíbené barvy má v tomto procesu důležitý význam. Oblíbená barva představuje zdroj regulace. Má svou kvalitu, kterou nervový systém přirozeně přijímá jako bezpečnou a uklidňující. Pomáhá tělu vstoupit do stavu větší stability, otevřenosti a vnímavosti. Neoblíbená barva naopak často symbolizuje zkušenosti nebo emoce, které jsou spojeny s napětím, odporem nebo staršími stresovými reakcemi. Když pracujeme nejprve s oblíbenou barvou, vytváříme v těle opěrný bod regulace. Teprve poté se můžeme jemně dotknout i barvy neoblíbené, přičemž tělo má stále k dispozici zdroj bezpečí v podobě oblíbené barvy.

Někdy klient sám přijme obě barvy, jako v našem ukázkovém dialogu. Někdy mu můžeme pomoci slovně i gestem integrace, například ho můžeme vyzvat, aby přiložil obě barvy k hrudi nebo k srdci a chvíli vnímal, jak je tělo drží současně. Další možností je držet jednu barvu v každé ruce a sledovat, jaké tělesné vjemy se objevují, když jsou obě přítomné současně. Můžeme také klienta pozvat, aby pomalu přibližoval ruce s barvami k sobě, jako by se kvality obou barev mohly setkat v prostoru. Během tohoto procesu klient klidně dýchá a vnímá obě barvy současně, bez snahy něco měnit nebo hodnotit. Cílem těchto gest není jednu barvu potlačit nebo druhou posílit, ale umožnit tělu zažít, že i různé, někdy i protichůdné kvality mohou existovat vedle sebe. Právě tato zkušenost společného držení často vede k přirozenému uvolnění napětí a k postupné integraci.

Tím, že klient drží obě barvy současně, umožňujeme nervovému systému zažít novou zkušenost. Nepříjemný podnět už nemusí být prožíván izolovaně nebo ohrožujícím způsobem, protože je zároveň přítomna i kvalita klidu a opory. V somatické práci jde o proces integrace. Tělo se učí, že může zůstat v kontaktu s náročnou zkušeností, aniž by ztratilo pocit stability. Gestem přitažení obou barev k srdci se symbolicky i tělesně spojuje to, co bylo dříve oddělené. V tomto okamžiku začíná proces vyrovnávání a harmonizace, kde i to, co bylo odmítáno, může postupně najít své místo v celku.

V této fázi práce se nezaměřujeme na analýzu nebo interpretaci atributů jednotlivých barev. Nejde o intelektuální vysvětlování významu barvy ani o hledání logických souvislostí. Naším cílem je umožnit klientovi přímou tělesnou zkušenost s barvou a sledovat, jaké reakce v jeho těle spontánně vznikají. Pokud bychom začali vysvětlovat atributy barev, aktivovali bychom především racionální, analytickou část mysli. V somatické práci se však snažíme podpořit vnímání těla, pocitů a jemných změn v nervovém systému. Proto necháváme klienta nejprve vnímat barvy prostřednictvím těla, prostřednictvím dechu, napětí, teploty, textury nebo pocitu prostoru v těle.

Právě tato bezprostřední zkušenost je pro proces regulace a integrace důležitější než intelektuální pochopení. Barva zde nepůsobí jako symbol, který je třeba vysvětlit, ale jako živý podnět, který aktivuje tělesné a emocionální reakce. Teprve později, pokud je to užitečné, můžeme pracovat také s atributy barev a jejich širším významem.

Atributy barev

Poté, co klient zažil přímou tělesnou zkušenost s oblíbenou i neoblíbenou barvou, můžeme terapii uzavřít, nebo můžeme pokračovat dále a pracovat s atributy barev. Někdy skutečně postačí samotná integrace bez logické analýzy. Není nutné pokračovat dál. Pokud budeme pokračovat s atributy barev, přesouváme klienta z roviny prožívání do roviny přemýšlení a analýzy. V této fázi, pokud klient na svém těle zažil konkrétní tělesnou zkušenost, můžeme ji využít jako most k hlubšímu porozumění.

Atributy barev představují kvality energie, které jednotlivé barvy nesou. Každá barva má své harmonické i disharmonické projevy a může poukazovat na určité psychologické nebo emocionální témata v životě člověka. Když klient již vnímá, jak jeho tělo reaguje na konkrétní barvu, můžeme tyto tělesné signály propojit s významem a symbolikou barvy.

Oblíbená barva často poukazuje na kvality, které jsou pro klienta přirozené, podporující nebo které jeho systém právě potřebuje k obnovení rovnováhy. Naopak neoblíbená barva může naznačovat oblasti života, které jsou spojeny s napětím, odmítáním nebo staršími zkušenostmi, které ještě nebyly plně zpracovány. Práce s atributy barev tak pomáhá klientovi pochopit, jaké kvality chce jeho systém posílit a jaké potřebuje postupně integrovat, aby se obnovila vnitřní rovnováha.

Na závěr práce, ve které jsme nejprve pracovali se somatickým prožíváním oblíbené a méně oblíbené barvy a následně jsme přešli k atributům barev, kdy jsme situaci klienta zkoumali například přes téma tlaku v práci (v našem příkladu prostřednictvím červené a zelené), je důležité celý proces jednoduše uzavřít a integrovat získaná uvědomění.

Terapeut může klienta nejprve pozvat ke krátké reflexi otázkami například „Když se teď podíváte na naši dnešní práci s barvami, co pro vás bylo nejsilnější nebo nejzajímavější zjištění?“ Necháme klienta shrnout jeho vlastní pocity, dojmy a myšlenky, které během diagnostické práce získal. Klient tak dostává prostor pojmenovat, co si z procesu odnáší. V našem příkladu se mohlo ukázat, že červená barva souvisí s tlakem, nárokem na výkon nebo vnitřním napětím a perfekcionismem, zatímco zelená přináší kvalitu klidu, prostoru nebo rovnováhy.

Následně může terapeut jemně shrnout celý proces například slovy „Zdá se, že když se objeví tlak (červená), vaše tělo reaguje napětím a jehličkami v břiše. A zároveň máte k dispozici i kvalitu zelené, místo klidu a rovnováhy, ke kterému se můžete vrátit.“ Důležité je, aby závěr nebyl příliš analytický, ale aby klientovi pomohl přenést zkušenost do jeho každodenního života. Můžeme mu nabídnout z našeho „menu“ technik ty, které s ním rezonují a které může praktikovat mimo terapii ve svém běžném dni a vědomě pracovat s kvalitami zelené barvy. O tom bude už následující lekce, kde vám ukážeme, jaké techniky může obsahovat vaše terapeutické „menu“. Takto uzavřený proces pomáhá klientovi nejen pochopit význam barev, ale také vidět konkrétní způsob, jak může s těmito kvalitami pracovat ve svém každodenním životě.

Technika č. 2 – Výběr barevných tvarů

Tato technika byla vyvinuta v roce 1985 autory Dorothy a Howard Sun. Budeme pracovat s psychologií barev, která nám bude sloužit k hlubšímu porozumění a pochopení klienta a jeho situace. Tentokrát nebude důležitá barevná preference vašeho klienta, nebudeme se soustředit na oblíbené a méně oblíbené barvy. A dokonce nebudeme klást ani otázky.

Budeme pracovat se stejnými barvami, které jsou však seskupeny do geometrických útvarů. Vaším úkolem je poskytnout klientovi barevné geometrické útvary, které jsou umístěny na bílém podkladu. Instrukujte klienta, aby si v postupném pořadí vybral tři barvy, respektive tři geometrické útvary, které chce právě v tomto okamžiku zvolit. Zaměřte se především na pořadí, v jakém jsou barvy vybírány.

V této technice používáme barvy, které jsou seskupeny do geometrických útvarů. Každý tvar vyjadřuje vlastní energii a podporuje vibrace všech osmi barev, které terapeut v rámci terapie a diagnostiky používá. Forma byla vždy spojována s levou mozkovou hemisférou, která souvisí s logikou, racionalitou a analytickými schopnostmi, zatímco pravá mozková hemisféra, ten umělec v nás, který se řídí instinkty a intuicí, reaguje na barvu. Spojením obou hemisfér můžeme odhalit skryté aspekty sebe sama, které lze využít na cestě vpřed, pro osobní růst a rozvoj. Velmi důležité je při tomto způsobu diagnostiky pořadí, v jakém jsou barevné tvary vybírány.

• První barva – odkud pocházíme: představuje základ, který tvoří osobnost vašeho klienta. Vyjadřuje to, kým skutečně jsme, a odráží, jak reagujeme v běžných situacích.
• Druhá barva – kde se nacházíme: představuje současný stav fyzické, emocionální, mentální a duchovní úrovně vašeho klienta. Jsou zde zachycena hluboce zakořeněná přesvědčení a právě ta bývají velkou výzvou k proměně. Barva na druhé pozici je tou barvou, se kterou budete v rámci terapie dále pracovat.
• Třetí barva – kam směřujeme: barva na třetí pozici nás posouvá do nové úrovně našeho života, vede nás k dosažení našich cílů a záměrů. Jsou zde zachyceny sny, vize a touhy a právě barva třetí pozice ukazuje směr, kterým se chceme v tomto období života ubírat.

Význam této techniky je trochu jiný než u technik, které pracují přímo s tělem nebo nervovým systémem. Zde je důležitá velmi dobrá znalost atributů barev, protože pracujeme s psychologickou projekcí. Na tuto techniku dobře reagují klienti, kteří jsou více zaměřeni na myšlení, jsou více kognitivně orientovaní a nemusí mít snadný přístup k tělesnému vnímání. Tuto techniku můžete také využít jako úvodní krok předtím, než začnete pracovat s tělem a jeho reakcemi na určitou barvu.

Můžeme tedy hovořit spíše o projekční nebo diagnostické technice, nikoli primárně regulační. Nejlépe funguje u klientů, kteří jsou více mentálně orientovaní nebo potřebují bezpečný symbolický vstup do určitého tématu. Při výběru barev a tvarů klient promítá své aktuální psychické nastavení do vizuální volby. Nejde o přímý tělesný signál jako při somatické práci, ale spíše o projekční mechanismus podobný principům, které využívají projektivní testy v psychologii, například Rorschachův test nebo Lüscherův barevný test.

Barva a tvar zde fungují jako neutrální podněty, do kterých se může promítnout aktuální stav klienta, jeho nálada, potřeby, vnitřní napětí nebo směřování energie. I když v této technice nepracujeme přímo s regulací nervového systému, může nám i našemu klientovi pomoci odhalit témata, která klient dosud sám nepojmenoval.

Je důležité zdůraznit, že interpretace barev podle této techniky není pevnou diagnózou, ale spíše pracovní hypotézou terapeuta. Barevný výběr nám může poskytnout určitý směr nebo náhled na situaci klienta, nikdy by však neměl být chápán jako definitivní vysvětlení jeho prožívání. Význam barev může být do určité míry subjektivní a může se lišit v závislosti na životních zkušenostech klienta, jeho kulturním prostředí nebo aktuálním kontextu, ve kterém se nachází. Proto je důležité, aby terapeut své interpretace nepředkládal jako hotový závěr, ale spíše jako možnost, kterou je potřeba ověřit v rozhovoru s klientem.

V praxi to znamená, že terapeut nejprve klientovi stručně představí svou interpretaci a následně ho vyzve k reakci. Může například říci: „Když se podíváme na toto pořadí barev, mohlo by to naznačovat, že vycházíte z energie vitality a ve své podstatě jste velmi kreativní osobnost.“ Poté je důležité dát klientovi prostor reagovat. Klient může interpretaci potvrdit, částečně upravit nebo přinést zcela nový pohled. Terapeut může pokračovat jednoduchými doplňujícími otázkami, například:

• „Co z toho vám dává největší smysl?“
• „Která část interpretace se vás dotkla nejvíce?“
• „Je tam něco, co byste popsal jinak?“
• „Jak byste vy sám pojmenoval význam této barvy ve své situaci?“

Takový způsob práce pomáhá přenést interpretaci z roviny teorie do osobní zkušenosti klienta. Zároveň podporuje klienta v tom, aby byl aktivním účastníkem procesu a aby sám pojmenoval, co pro něj výběr barev znamená. Je důležité si zapamatovat, že úkolem terapeuta není klientovi „vysvětlit“, co jeho výběr znamená, ale spíše otevřít prostor, ve kterém může klient význam barev postupně objevovat ve vztahu ke svému vlastnímu životu. Interpretace terapeuta je tedy pouze výchozím bodem pro další rozhovor a hlubší porozumění klientově situaci. 

Technika č. 3 – Sebediagnostika

I když je často jednodušší vést terapii pro někoho jiného, někdy může být náročnější postarat se o sebe sama. Vybrat si pro sebe barvu, kterou právě teď potřebujeme. Pokud je to i váš případ, zkusíme vám pomoci tím, že si společně projdeme následující cvičení a pokusíme se najít naše potřeby, které jsou v tuto chvíli nenaplněné. Základní otázkou, kterou si položíme, je „Co potřebuji?“ Která moje potřeba není naplněna? Nenaplněné potřeby jsou univerzální lidské potřeby, které jsou důležité pro každého člověka. Patří mezi ně například potřeba jistoty, bezpečí, změny a vzrušení, jedinečnosti a výjimečnosti, lásky, osobního růstu nebo potřeba pomáhat druhým.

Pokračování v kurzu Color terapie