Lekce 4 - Příklad lekce

Vítejte u čtvrté lekce, kde se podíváme, jak elektromagnetické vlny viditelného spektra ovlivňují člověka a jak je můžeme cíleně využít v rámci terapie.

Je jasné, že zrak poskytuje mozku více vstupů než všechny ostatní smyslové orgány dohromady. Naše oči patří k smyslovým orgánům, které jsou primárním přijímatelem barevného světla. Naše oči nám zprostředkovávají až 90 % dostupných informací, které se pomocí nervových signálů dostávají do mozku. Nevidíme proto, že máme oči, ale vidíme a identifikujeme svět kolem nás díky tomu, že máme mozek. Oko je bez mozku zcela nevyužité. Informace o barvě a jejích vibracích nás ovlivní dvěma základními způsoby:

1. Vizuální cesta

2. Biologická cesta 

Vizuální cesta elektromagnetických vln

Elektromagnetická energie vnímaná zrakem vysílá nervové impulzy, které se sbíhají na sítnici oka. Sítnice tvoří vrstvu světlocitlivých tyčinek a čípků, které přeměňují dopadající světelnou energii na nervové signály. Nervová vlákna vystupující z tyčinek a čípků se prostřednictvím buněk sítnice spojují s vlákny tvořícími zrakový nerv. Každý zrakový nerv obsahuje asi milion nervových vláken, která přivádějí zrakové informace z čípků a tyčinek sítnice oka nejprve do talamu, odkud se dostávají do zrakové kůry mozku k interpretačním účelům.

Talamus je párovým orgánem uloženým nad mozkovým kmenem. Talamus je považován za bránu do naší vědomé mysli. Talamus je spojen s centrálním nervovým systémem, tj. mozkem a míchou. Talamus můžeme z těchto propojení nazvat i jako koordinační bod, který zpracovává a monitoruje přicházející informace ze všech smyslových vjemů a posouvá je do příslušných center mozkové kůry.

Zraková kůra mozku slouží k vyšší nervové činnosti. Kůra má nadřazené postavení a umožňuje nám analýzu a syntézu všech vstupů. Na základě vyšší mozkové činnosti víme interpretovat to, co vidíme.

Biologická cesta elektromagnetických vln

Právě tato cesta nás v barevné terapii nejvíce zajímá a využíváme ji cíleně pro dosažení terapeutického účinku barev. Biologická cesta, nazývaná také jako retinohypotalamická, neslouží primárně k interpretačním účelům zraku, ale ovlivňuje činnost a chod celého organismu prostřednictvím přímé interakce s hypotalamem.

Limbický systém

Limbický systém je uložen ve středu, mezi mozkovými hemisférami a diencefalonem. Limbický systém představuje primitivní mozek, je to naše podvědomí, které rozhoduje o našich intuitivních reakcích a pocitech. Je to náš emoční mozek, náš pocit, náš instinkt, naše Já. K dalším strukturám limbického systému můžeme zařadit hipokampus, který se účastní na přenosu bezprostředních myšlenek a smyslových informací do krátkodobé a dlouhodobé paměti. Hipokampus upevňuje dlouhodobé vzpomínky a vědomosti spojené s prostorovým uvědomováním. Tímto způsobem si dokážeme vybavit určitá místa, situace, barvy nebo lidi z minulosti. A aby vzpomínky mohly být doplněny o silné a prožité emoce, je aktivována amygdala, mandlovité těleso, které se váže k pocitům a našim emocionálním reakcím k prožité události.

Hypotalamus

Hypotalamus je lokalizován v části mozku označované jako diencefalon nebo mezimozek. Hypotalamus je uložen mezi cerebrálními hemisférami a mozkovým kmenem v části sousedící s druhým křížením obou zrakových nervů.

Hypotalamus funguje jako biologické hodiny lidského těla, řídí téměř všechny vegetativní funkce, jako jsou například regulace spánku, stravování, tělesné teploty, vodního hospodářství atd. Pokud se podíváte na výše uvedené grafické zobrazení, zjistíte, že hypotalamus je životně důležité integrační centrum, které řídí autonomní nervový a endokrinní systém. V roce 1970 se vědcům podařilo definitivně prokázat, že světlo, které vstupuje do očí, není určeno jen funkcím zraku. Světlo je využito nejdůležitější mozkovou částí – hypotalamem. Hypotalamus je přijímatelem světelné energie prostřednictvím našich očí a koordinuje a reguluje většinu životně důležitých tělesných funkcí a rovněž řídí naše reakce jako odpověď či adaptaci na zvýšené stresové napětí. Funkce hypotalamu shrnujeme následovně:

• - Aktivita autonomního nervového systému (funkce sympatického a parasympatického nervového systému jsou plně pod kontrolou hypotalamu)
• - Emoční chování – strach, smutek, radost atd.
• - Hladina krevního cukru
• - Peristaltika
• - Reakce na bolest
• - Regulace endokrinních žláz, zejména přes hypofýzu
• - Cyklus spánku a bdění
• - Hlad a apetit
• - Metabolismus
• - Pocení
• - Reakce imunitního systému
• - Sexuální aktivita
• - Tělesná teplota
• - Žízeň
• - Vodní hospodářství

Hypotalamus si můžeme představit jako spojnici nebo most mezi mozkem a regulačními systémy – endokrinní a autonomní nervový systém. A protože je hypotalamus rovněž v interakci s funkcemi limbického systému, můžeme mu právem přidělit označení jako brána do naší podvědomé mysli.

Autonomní nervový systém

Autonomní nervová soustava jedná bez našeho vědomí a je zodpovědná za udržování stability vnitřního prostředí. Senzitivní nervová vlákna autonomní nervové soustavy podávají informace o vnitřních orgánech a jejich aktivitě. Integrace senzitivních nervových vláken probíhá v hypotalamu, mozkovém kmeni a míše. Ale není to jen o poskytování informací, nervy autonomní nervové soustavy vysílají příkazy ve formě nervových stimulů všem orgánům, které nedokážeme ovládat vůlí. Jedná se zejména o hladké svalstvo, krevní cévy, srdeční sval a některé žlázy.

Autonomní nervová soustava se dělí na dvě části – sympatikovou a parasympatikovou. Nervy obou částí ANS vyvolávají protichůdné reakce. Sympatiková část připravuje tělo na akci a stres a parasympatiková část obnovuje normální funkce, aby uchovala energii. Ganglia (shluky nervových buněk) sympatikového systému jsou umístěna na přední straně páteře jako dvě vlákna, zatímco parasympatiková ganglia jsou přímo spojena s orgány, žlázami a tkáněmi, které ovládají. Většina orgánů je spojena s oběma sympatikovými i parasympatikovými nervy, ale například potní žlázy, krevní cévy a mícha jsou kontrolovány pouze sympatikovou částí.

• Parasympatikovou částí je ovládán trávicí systém, zvyšuje sekreci trávicích enzymů, je zodpovědný za konstrikci zornice, snížení srdeční frekvence, zúžení průdušek, v játrech se ukládá glukóza, střevní peristaltika se zrychluje. Tělo se nachází v módu „Odpočívej a tráví“.
• Sympatikové nervy jsou zodpovědné za dilataci zornice, zvyšují srdeční frekvenci a sílu stahů, v trávicí soustavě snižují vylučování trávicích enzymů, nadledvinky tvoří stresové hormony, uvolňuje se glukóza, střevní peristaltika se zpomaluje, průdušky se rozšiřují, zvyšuje se metabolická aktivita, zvyšuje se hladina glukózy, tělo se připravuje na zvládnutí abnormálních stresových podmínek jako reakce na strach, vzrušení nebo nebezpečí. Tělo se nachází v módu „Útoč-utíkej“.

Endokrinní systém

Hypotalamus dále využívá přijaté informace o světelné energii ke kontrole žláz s vnitřní sekrecí, které jsou součástí endokrinního systému a přímo napojené na systém čaker, o kterém jsme mluvili ve druhé lekci. Obecně můžeme říci, že endokrinní systém reguluje všechny tělesné procesy, které jsou nutné k zajištění všech funkcí organismu.

Endokrinní soustavu můžeme jistým způsobem přirovnat k nervové soustavě, protože obě významně ovlivňují činnost a koordinaci tělesných funkcí. Zatímco nervová soustava využívá elektrochemické signály, endokrinní soustava využívá hormony. Tímto způsobem hormony působí na určité cílové tkáně nebo orgány a regulují jejich aktivitu. Hormony jsou pomalejší v akci ve srovnání s nervovými impulzy, avšak jejich efekt je dlouhodobější.

Správné chápání endokrinního systému a jeho mnoha dynamických funkcí je potřebné v každé jedné terapii, nakonec hormony jsou základní esencí života. Víme, že endokrinní systém je integrovaný s emočním zdravím, zdravým růstem, metabolismem, hladinou krevního cukru a energie a zásadním způsobem ovlivňuje funkce imunitního systému. Dalo by se konstatovat, že zdroj každé choroby můžeme vystopovat v dysregulaci endokrinních žláz. A právě z těchto důvodů si v následující části lekce povíme více o funkcích hormonů, které jsou produkovány endokrinními žlázami.

Vaječníky / varlata – základní čakra - červená

• Již víme, že pohlavní žlázy jsou zodpovědné za stimulaci růstu a vývoje sexuálních orgánů a sekundárních pohlavních znaků.

Ženské pohlavní žlázy – vaječníky, jsou uloženy v oblasti podbřišku. Od puberty v nich dozrávají a uvolňují se ženské pohlavní buňky – vajíčka. K uvolnění jednoho z nich dochází zhruba jednou za měsíc v rámci menstruačního cyklu. Zralé vajíčko prochází vejcovodem do dělohy, svalového vaku, ve kterém se z něj vyvine nejprve zárodek a potom plod. Sliznice dělohy (endometrium) představuje silnou vrstvu bohatou na krevní cévy. Kromě dozrávání a uvolňování vajíček se ve vaječnících tvoří ženský pohlavní hormon estrogen, který zajišťuje vývoj ženských pohlavních znaků, a progesteron, který připravuje tělo ženy na možné těhotenství.

Mužský reprodukční systém tvoří soustava regulačních orgánů, kam zařazujeme zejména varlata a prostatu. Typickým mužským hormonem je testosteron, který patří ke steroidním androgenům. Jeho primárním místem sekrece jsou varlata. Produkce testosteronu se zvyšuje v pubertě a je relativně stabilní až do přibližně 70. roku života.

Nadledviny - sakrální čakra – oranžová

• Již víme, že nadledviny mají multifunkční postavení v rámci tělesné fyziologie. Podílejí se na regulaci krevního tlaku, pulzové frekvence, zvýšené sekreci v případě aktivace sympatikového nervového systému, zvýšení koncentrace krevního cukru v případě stresové zátěže, zvýšení metabolismu, dilatace průdušek; potlačení zánětlivých reakcí, hojení tkání, rovnováha elektrolytů, kontrola vodního hospodářství.

Nadledviny hrají vitální roli v našem životě, jsou zodpovědné za motivaci, psychologické a fyziologické zdraví. Nadledviny jsou párovým orgánem situovaným na horních pólech obou ledvin. Mají přibližně 4 cm délku a 3 cm šířku. Jsou složené z dvou částí. Vnější část nadledvin tvoří kůra a vnitřní část se označuje dření. I když obě sekce nadledvin pracují nezávisle, vzájemně ovlivňují své aktivity z důvodu přímého anatomického a nervového propojení.

Pokračování v kurzu Color terapie