Lekce 4 - Příklad lekce

Vítejte u další lekce. Kromě originálního konceptu, který sestavil Gary Craig a jehož provedení jsme se naučili v druhé lekci a v předchozí lekci jsme si detailně prošli konkrétním příkladem, existuje množství variací, které mohou být v určitých situacích účinnější než základní koncept. Kterou variantu si vyberete, bude záviset na okolnostech, povaze problému a osobnosti klienta. Jakmile máme zvládnuté základy EFT, můžeme si již hrát a přizpůsobovat terapeutický protokol tak, jak nám nejvíce vyhovuje. Můžete si ho přizpůsobovat, formovat, ohýbat a tvarovat do svého jedinečného konceptu.

V dnešní lekci si ukážeme první možnou variaci. Kromě desenzibilizace nežádoucích negativních emocí si v této lekci přidáme i instalaci pozitivních přesvědčení. Budeme přepracovávat a přetvářet svou neuronovou síť. Verbalizace našich trápení stejně jako verbalizace při instalaci pozitivních tvrzení je i u této variace mimořádně důležitá. Zpočátku se může zdát nebo být vtipné mluvit sám se sebou, když poklepáváme po svém těle. Avšak verbalizace našich záměrů pomáhá urychlit náš transformační proces přeprogramování mozku.

Většinou se EFT používá k „odklepání“ našich problémů. Necítit a být svobodní od negativního pocitu. Dostat se na pocitové škále na 0 se považuje za vítězství. Nula = nic necítím. Avšak nic necítit není až takové vítězství. Není to dobré pro náš energetický systém. Cílem dnešní lekce je nejen desenzibilizace negativních emocí, ale zároveň i instalace jejich opaku. Toho, co chceme, jak se chceme cítit.

Například, v minulé lekci jsme pracovali na strachu ze selhání při improvizované prezentaci a dostali jsme se na škálu pocitů 0. Je to bod, kdy při představě prezentovat před kolegy necítíme nic negativního, pokud jde o obrazy, pocity nebo fyzické vjemy. Co kdybychom však šli dál. Můžeme si říct: „Dobře, takže teď už nemám strach, že na prezentaci selžu, ale jak bych se při představě prezentace chtěla cítit?“ Odpověď na tuto otázku nám dává první pozitivní nastavení a v tomto případě bychom například mohli říct: „Chci mít pocit, že jsem hvězda, jako herečka, která podává svůj oscarový výkon.“

Při instalaci pozitivních tvrzení budeme také používat číselnou škálu. Tentokrát však s malou úpravou. Číslo 0 pro nás bude znamenat, že se s pozitivním vyjádřením vůbec neztotožňujeme, je pro nás nereálné a neuvěřitelné. Naopak, číslo 10 bude maximální ztotožnění s pozitivním vyjádřením, které se stane naším novým přesvědčením, naším novým referenčním vzorem.

Přemýšlet o tom, jak se chcete cítit, a vklepat tyto pocity do svého energetického systému je stejně důležité jako tehdy, když se zabýváme konkrétními problémy a emocemi, které potřebujeme uvolnit. Kdykoli a kdekoli se necítíte dobře, můžete se sami sebe zeptat: „Jak bych se chtěl právě teď cítit?“ Dovolte si chtít stále víc a víc. Naše energetická těla jsou skutečně navržena tak, aby se cítila dobře. Na přání cítit se výjimečně, milovaně, potřebně… není vůbec nic špatného. Život s těmito emocemi je naším energetickým právem. Tím, že se zaměříme na to, co chceme cítit, se naučíme do tohoto stavu dostat. Na konci dne je to všechno o pocitech, o pocitech cítit se lépe a stále lépe. 

Pátrání ve své minulosti

Myslíme si o sobě, že jsme racionální bytosti. Vždy porozumíme určitému vstupu a ve své logické mysli najdeme odpověď. Tady je problém a tady je i řešení. Avšak někdy to tak nefunguje. Někdy dokážeme analyzovat problém, jako například stres z veřejného vystupování, strach opustit třeba tyranského partnera, nejistotu podat výpověď. Rozumíme, že určitá situace pro nás není vyhovující, a přesto v ní zůstáváme. Nedokážeme ji žádným způsobem změnit. Možná jsme to i zkoušeli, ale nikdy jsme nepřešli přes pomyslnou hranici.

Proč zůstáváme v nenaplňující práci, proč nemáme odvahu podat výpověď nebo proč zůstáváme ve vztahu, který nás emocionálně ničí? Odpověď můžeme najít ve svých referenčních vzorech.

Jak vzniká referenční vzor

Každý z nás byl dítětem poznávajícím svět a zde se začaly formovat už naše referenční vzory. Formovaly se ještě dříve, než jsme uměli věci pojmenovat. Mozek malého dítěte se učí přes opakování a emoce. Každý pohled, tón hlasu, dotek či reakce rodiče se stává informací o tom, co je bezpečné a co ne. A tělo, mysl i nervový systém si tyto zkušenosti ukládají jako vnitřní mapy světa.

Pokud se dítě usměje na rodiče a rodič úsměv oplatí, jeho mozek si zapíše: „Když projevuji radost, jsem v bezpečí.“ V těle se tento zážitek spojuje s uvolněním, teplem, otevřeností. Z takových drobných momentů vzniká referenční vzor důvěry, nebo přesvědčení, že svět je místo, kde má smysl se usmívat, mluvit, zkoumat, být s jinými. V dospělosti se tento člověk dokáže snadno spojovat s lidmi, projevovat pocity a navazovat přátelství bez obav, že bude odmítnut.

Pokud však dítě opakovaně zažívá odmítnutí nebo chlad, vzniká jiný vzor. Když pláče a rodič reaguje větou: „Neplač, nic se nestalo,“ mozek si vytvoří mapu: „Moje pocity nejsou důležité.“ A pokud navíc dostane trest za svůj projev, například ho rodič pošle do pokoje, zvýší hlas, jeho systém si zapamatuje: „Projevovat smutek je nebezpečné.“ Tyto zkušenosti se ukládají nejen jako myšlenky, ale i jako tělesné stopy, například stažení hrdla, napětí v břiše, zrychlený dech. V dospělosti se pak člověk bojí mluvit o tom, co cítí, spolkne smutek místo toho, aby ho vyjádřil, a ve stresových situacích může mít jeho nervový systém vždy pocit ohrožení, protože vyjádření a autenticita svých pocitů se spojuje s nebezpečím. Referenční vzory vznikají ze všech typů zkušeností, nejen z emocionálních reakcí rodičů. Například:

• Dítě, které často slyší kritiku, si vytvoří vzor: „Musím být dokonalý, abych byl přijat.“ V dospělosti se projeví perfekcionismem, strachem ze selhání a neschopností odpočívat.

• Dítě, kterému se rodiče nevěnují, protože jsou vytížení, si vytvoří vzor: „Abych získal pozornost, musím se postarat o druhé.“ V dospělosti se z něj často stává „zachránce“, člověk, který se stará o všechny kolem, ale sám zůstává vyčerpaný.

• Pokud dítě zažívalo napětí a hádky mezi rodiči, vznikne vzor: „Musím být ticho, abych udržel klid.“ Takový člověk v dospělosti často potlačuje potřeby, vyhýbá se konfliktům a raději mlčí, i když by chtěl něco říct.

Každý z těchto zážitků se spojuje s konkrétní emocí a tělesnou reakcí. Pokud se situace opakovala, mozek si ji „uložil“ jako hotový program. Tento program se později automaticky spustí, i když už neodráží realitu. 

Pokud byl například někdo v dětství zesměšněn ve škole, v dospělosti se může cítit fyzicky špatně při každém pokusu mluvit před lidmi – okamžitě pocítí třes rukou, zrychlený dech, zrychlený tep. Jeho vědomí ví, že jde jen o prezentaci, ale tělo reaguje podle starého vzoru: „Když se na mě dívají, jsem v ohrožení.“ Nebo dívka, která byla často srovnávána se starší sestrou, si může nést vzor: „Nikdy nebudu dost dobrá.“ V dospělosti se proto nadměrně snaží dokazovat svou hodnotu, často na úkor odpočinku, zdraví či vztahů.

Referenční vzory tedy nejsou vědomá rozhodnutí. Nevznikají jako myšlenky, ale jako neurologická a emocionální spojení. V mozku se vytvářejí opakováním a zesilují se emocí. Čím silnější byl pocit (strach, hanba, bolest, radost), tím hlubší byl zápis. Když se později ocitneme v situaci, která připomíná některou z těchto starých zkušeností, nervový systém zareaguje automaticky, bez ohledu na to, co si o tom „myslíme“. Tělo jen sleduje mapu, kterou si kdysi vytvořilo, aby nás ochránilo.

Každé referenční linii musela předcházet určitá zkušenost, která se často opakovala a vytvořila nervovou dráhu. V neurovědě se tento jev označuje jako myelinizace. Čím více ji používáme, tím efektivněji přes ni proudí signály. A mozek miluje tyto dráhy, protože jsou předvídatelné. Předvídatelnost je pro mozek úžasným šetřením energie. Pokud se určitý typ situace opakuje, začne ji mozek zpracovávat automaticky, bez vědomé pozornosti.

Pokud jsme v dětství často slýchali kritické poznámky, naučili jsme se být ve střehu. A v dospělosti je náš mozek opět ve střehu a neustále a automaticky vyhodnocuje tón hlasu druhých lidí, mimiku, gesta. Jednoduše hledá, zda nehrozí kritika, odmítnutí nebo posměch. Nejde o vědomé rozhodnutí, ale o reflexivní činnost nervového systému, který reaguje podle staré mapy.

Jak změnit referenční vzor

To, že v sobě nosíme už neaktuální mapu, referenční vzor, který nám už neslouží, poznáme zejména tehdy, když dojde k nesouladu mezi současností a vizí budoucnosti. Chci něco dosáhnout, ale mé tělo reaguje už jen na představu jako na možné ohrožení. Rozum ví, že změna je potřebná, ale tělo reaguje, jako by byla nebezpečná. Chci mluvit na veřejnosti, ale záplava stresových hormonů mě staví na kolej útěku se všemi symptomy stresu. Chci opustit partnera, ale tělo mi připomíná všechny vzpomínky na osamělost, a najednou se zdá, že zůstat je bezpečnější než odejít. Nenávidím svou práci, ale představa výpovědi ve mně vyvolává strach z přežití, z nejistoty, z účtů, z budoucnosti. V těchto chvílích necítíme realitu přítomného okamžiku, ale reagujeme na starou mapu, kterou náš nervový systém vytvořil dávno předtím. A naše tělo se nás jen snaží chránit podle svých starých pravidel, podle referenčních linií, které kdysi znamenaly přežití, ale dnes nám brání v růstu.

Vědomá vůle sídlí v oblastech prefrontální kůry, v nejmladší části mozku. Referenční vzory však sídlí v limbickém systému, který je starší a silnější. Když tyto dvě části vstoupí do konfliktu, vyhrává limbický systém, protože je přímo napojený na tělesné reakce a hormony. A to je vysvětlení, proč jakákoli vědomá rozhodnutí změnit svou referenční linii nebudou mít žádný efekt. Když se pokoušíme změnit starý vzor jen rozumem, často selžeme. Ne proto, že bychom byli slabí, ale proto, že se snažíme měnit informační program, aniž bychom měnili tělesný a emocionální pocit, který ho udržuje.

Například náš rozum ví, že veřejné vystupování je bezpečné, dokonce by to chtěl zkusit. Ale tělo se rozklepe, potí se dlaně a hlas se zasekne, protože limbický systém vyhodnocuje situaci podle staré zkušenosti, podle své mapy, a ne podle logiky.

Dobrou zprávou je, že mozek je neuroplastický, což znamená, že je schopný měnit své spojení po celý život. Pokud mu opakovaně nabídneme novou zkušenost, která je klidná a bezpečná, začne si vytvářet nový vzor. V EFT pracujeme přesně s tímto konceptem. Spojením vědomé pozornosti (racionální mozek) a uklidňující tělesné stimulace (akupresurní body) dáváme nervovému systému možnost prožít starý spouštěč v novém, bezpečném kontextu. A to je moment, kdy začíná přepisování. Staré spojení slábne a nové se posiluje.

EFT nám z dlouhodobého hlediska, krok za krokem, může pomoci vykročit za hranice naší komfortní zóny. Pokud je to naším cílem. Pokud jsme spokojeni tam, kde jsme, je to také v pořádku. Nemusíme nic měnit. Ale pokud čtete tyto řádky, jste na cestě růstu a poznání, a k tomu je nutné přizpůsobit i svou novou referenční linii. 

Detailní protokol EFT – Původ současného strachu

V předchozí lekci jsme se naučili uvolňovat a zjemňovat strach z budoucích událostí, ze situací, které teprve přijdou, nebo mohou přijít, ale naše tělo je už prožívá, jako by se odehrávaly právě teď. Dnes půjdeme o krok hlouběji. Zaměříme se na pátrání po původu tohoto strachu, na jeho kořeny v minulosti, které se často ukrývají za současnými reakcemi. Budeme se učit rozpoznat zdroj nesprávně nastavené referenční linie, tedy starý vzor, který nás udržuje v napětí, i když racionálně víme, že už nejsme v ohrožení. Pomocí EFT se podíváme na to, kdy a kde se tento vzor v našem systému vytvořil, a dáme tělu možnost prožít tuto vzpomínku znovu, tentokrát však v klidu, s pocitem bezpečí a přijetí.

Část 1 - Úvod

Před začátkem se napijeme vody a připravíme si také sklenici s vodou na dosah našich rukou.

Část 2 – Cíl

Identifikovat cíl, na který se chceme zaměřit, je jedním z nejdůležitějších kroků v každém EFT procesu. Bez jasného zaměření by byla naše práce rozptýlená, proto se dnes zaměříme na konkrétní strach nebo napětí, které chceme uvolnit. Začneme tím, že se na chvíli vrátíme do minulosti. V mysli si projdeme své vzpomínky, které mohou souviset s naším současným strachem. Budeme hledat moment, kdy se v našem systému poprvé vytvořil negativní referenční vzor. Tedy hledáme moment, kdy se tělo naučilo reagovat strachem, i když dnes už není důvod cítit se ohrožený.

Pro někoho to může být jednoznačná událost, která zůstala jasně zapsaná v paměti. Možná vás v dětství pokousal pes, topili jste se v bazénu, nebo jste zažili náročný let, během kterého letadlo ztratilo stabilitu. Od té doby se tělo učí, že podobné situace jsou nebezpečné. A tak i dnes při pohledu na vodu nebo před letem letadlem cítíme napětí, i když rozum ví, že nic nehrozí.

Pro jiné může být původ strachu méně konkrétní. Může to být série drobných zážitků, které se opakovaly v čase a postupně vytvořily stejný vzorec. Například rodičovská kritika, opakované odmítnutí, nepříjemné školní situace či roky napětí doma. Jednotlivé události se mohly zdát bezvýznamné, ale společně vytvořily v těle a mysli mapu, podle které se dnes řídíme.

V tomto cvičení se pokusíme tyto vzorce rozpoznat a pojmenovat. Ne však jako chybný program, ale jako ochranné mechanismy, které se kdysi vytvořily, aby nás udržely v bezpečí. Tehdy, v dávné minulosti měly pro nás velký význam, aby nás chránily. Pomocí EFT pak začneme zjemňovat jejich emoční náboj a uvolňovat energii, která zůstala v těchto vzpomínkách vázaná. Tím umožníme, aby se náš systém mohl naučit nový způsob reagování, aby se cítil v bezpečí a byl klidnější, svobodnější a více odpovídal přítomnosti.

1. Jak byste popsali svou fobii nebo strach? Existuje nějaký konkrétní incident související s vaším strachem, který se vám vybavuje z paměti? Může to být například:

• Mám fobii ze psů a jiných zvířat, protože mě napadl pes. Museli mi ránu zašívat a mám na ruce jasný důkaz po stezích. Jsem vždy nervózní, když jdu na procházku a vidím poblíž psa. Strach ze psů a jiných zvířat. Když jsem byl dítě, napadl mě sousedův pes a musel jsem jít do nemocnice. Na ruce mám stále velkou jizvu.
• Chytají mě záchvaty paniky, když musím čekat v malé místnosti před stomatologickým ošetřením. Je tam vždy hodně lidí a já mám pocit, jako bych se začal dusit. Je to velmi nepříjemné. Také se mi to často stává, když se ocitnu v malé místnosti se zavřenými dveřmi. Nejhorší je, že nemohu cestovat, protože totéž se děje v hotelových pokojích. A já miluji cestování! Strach z malých prostor. Poprvé jsem pocítil tento typ strachu, když mi moji rodiče řekli, že se rozvádějí. Bylo to v otcově pracovně, ve které byly vysoké skříně z třešňového dřeva. Pamatuji si, že jsem měl pocit, že se mi ty skříně zavírají před očima a nemohl jsem dýchat.
• Mám obrovský strach z toho, že budu muset mluvit na veřejnosti před skupinou lidí. Může to být cokoli, kde se vyžaduje můj přednes. Od přípitku na svatbě až po prezentaci v práci před malou skupinou kolegů. Zatím se mi to daří velmi dobře skrývat, takže nikdo o mém strachu netuší. Strach z mluvení na veřejnosti. Jako malá školačka jsem chtěla udělat dojem na svého otce a ukázat mu přednes nové básničky. Tak jsem se snažila, až jsem to celé popletla. Otec se na mě rozzlobil a básničku přednesla za mě moje sestra.   

Někdy však při hledání původu svého strachu nenarazíme na žádnou konkrétní vzpomínku. A to je úplně v pořádku. Ne všechny naše zkušenosti jsou uložené ve formě jasných obrazů nebo příběhů. Mnohé z nich jsou zapsané jen v těle, v podobě pocitu napětí, sevření na hrudi, tlaku v břiše či tíhy v končetinách. To, že si vzpomínku nepamatujeme, neznamená, že ji tělo nezná. Právě přes tyto tělesné signály můžeme navázat kontakt s částí, která si kdysi nesla zátěž, a to i bez potřeby vynořovat obrazy či přesně vědět, co se stalo.

Naším cílem není analyzovat minulost, ale uvolnit energii, která v ní zůstala uvězněná v podobě například odporu navzdory motivaci k akci, strachu bez zjevné příčiny a podobně. Pomocí EFT budeme pracovat s tím, co se objeví v přítomnosti, co cítíme právě teď v souvislosti s naším záměrem. Tedy budeme pracovat se zbývajícími kategoriemi – našimi myšlenkami, pocity a tělesnými projevy, které se vynořují právě teď. Každá reakce, která se objeví, je pro náš systém správná. Postupně budeme tyto vrstvy zjemňovat a měnit jejich emoční náboj tak, aby se tělo mohlo cítit bezpečně, i když se dotýkáme minulosti.

2. Jaké vnitřní obrazy, zvuky nebo pachy se spustí, když myslíte na svůj cíl? Příklady:

• Vysoké třešňové skříně v pracovně mého otce.
• Zvuk štěkání a vrčení psa.
• Zápach leteckého paliva na letišti ve mně vyvolává hrůzu.

• Čistá bezmocnost a úplná otupělost.
• Hrůza z opětovného napadení.
• Hněv a zlost, že se mi to může stát.
• Jsem skutečně neschopná, nic neumím.
• Pocit, že by mě to mohlo zabít.

Váš popis:

 

4. Jaké fyzické vjemy zažíváte, když myslíte na svůj cíl? Příklady:

• Mám pocit, že mi exploduje hlava.
• Sevření na hrudi, po kterém následují potíže s dýcháním.
• Po celém těle cítím nesmírnou bolest, jako by mě řezaly střepy skla.
• Skrčení, zhroucení těla.
• Hlavu mám skloněnou dolů.
• Potí se mi dlaně a cítím zvýšenou ostražitost.

Váš popis:

Část 3 – Subjektivní hodnocení úrovně stresu

Ohodnoťte úroveň svého emočního strádání. Emoční strádání zahrnuje emoce jako strach, úzkost, smutek nebo bezmocnost, které se objeví, když myslíte na svůj cíl: 

 

Část 4 - Příprava úvodních a připomínkových frází

Pokud jste si zvolili svůj cíl a napsali své negativní vjemy, pocity a fyzické projevy, které se k němu vážou, připravíme si úvodní a připomínkové fráze.

Stanovení úvodní fráze: I když (negativní přesvědčení), hluboce a úplně přijímám samu sebe. Můžete využít jakýkoli závěr úvodní fráze, který s vámi rezonuje. Při verbalizaci úvodní fráze budeme spolu s frází poklepávat karate úder, tedy místo mezi malíčkem a zápěstím z vnější strany vaší dlaně. Úvodní frázi opakujeme třikrát.

Stanovení připomínkové fráze: V další sekvenci terapie budeme připomínkovou frázi opakovat na každém EFT bodu spolu s poklepáváním. Na jednom bodě klepeme přibližně sedmkrát spolu s opakováním připomínkové fráze. Začínáme od vnitřní strany obočí a pokračujeme směrem dolů a končíme na temeni hlavy. 

Část 5 - Výkon EFT

Pokud máme přípravu ukončenou, jsme připraveni na EFT relaci. Ideální je mít své poznámky u sebe, abychom udrželi svou mysl a myšlenky na trati. Můžeme začít s poklepáváním a verbalizováním našich frází.

1. Začínáme třemi hlubokými nádechy a rukama v pozici naší hrudi.

2. Třikrát poklepáváme karate úder s verbalizací úvodní fráze.

3. Poklepáváme jednotlivé akupresurní body od vnitřního okraje obočí směrem dolů, končíme na temeni hlavy. Po poklepání všech připomínkových frází, které se vážou k úvodní frázi, končíme jedno kolo EFT.

4. Závěr celé relace, tedy pokud už nechceme v EFT pokračovat, ukončíme třemi hlubokými nádechy s rukama umístěnými uprostřed naší hrudi.

Část 6 - Zhodnocení relace

Na řadě je kontrola. Opět se vrátíme ke své subjektivní škále pocítěného stresu a vyhodnotíme si skóre na začátku relace a po ukončení poklepávání. Pravděpodobně došlo k posunu na číselné škále směrem dolů. Pokud máte chuť na další kolo EFT, opět upravíme naše úvodní fráze. 

Část 7 - Instalace pozitivních přesvědčení

Když jsme pomocí EFT zjemnili a uvolnili negativní emoce, nastává čas vytvořit prostor pro nová, posilující přesvědčení. Tento krok je nesmírně důležitý. Zatímco uvolnění starého vzorce pomáhá rozpustit napětí, vkládání nových přesvědčení pomáhá vytvořit nový, zdravý referenční vzor. Naši novou mapu, podle které se bude náš systém orientovat v budoucnosti.

Pozitivní přesvědčení jsou vnitřní odkazy, které si říkáme o sobě, o světě a o tom, jaký život si zasloužíme. Jsou jako nové programy pro náš nervový systém. Tam, kde kdysi znělo „Nejsem dost dobrý“, se postupně může objevit tichý, ale pevný hlas: „Jsem v pořádku takový, jaký jsem.“

Ne vždy však stačí jen zjemnit negativní pocit. Někdy to není všechno, co náš systém potřebuje. Představte si například člověka, který se bál uzavřených prostor. Po sérii EFT kol se už necítí v malých místnostech nepříjemně. Možná se cítí neutrálně. To je velký úspěch. Ale pokud chceme, aby se cítil skutečně komfortně a uvolněně, aby mohl s radostí odpočívat v hotelovém pokoji, je potřeba udělat ještě jeden krok. Vytvořit novou emocionální zkušenost, která starý vzor nahradí.

Tento krok je jako zapečetění změny. Tělo potřebuje nejen vědět, co už nechce cítit, ale i to, co chce cítit místo toho. Po fázi uvolnění tedy následuje fáze instalace. Fáze, ve které vědomě volíme nové pocity a přesvědčení, která chceme, aby se v nás ukotvila. Možná se po práci s negativními emocemi cítíte unavení. A to je přirozené. Ale dopřejte si ještě jedno kolo EFT zaměřené na pozitivní přesvědčení. Je to jako zasadit nový kořen do půdy, kterou jsme právě vyčistili. Položte si jednoduchou otázku: Jak se chci cítit?

Nechceme jen odstranit napětí či strach. Naší skutečnou touhou je cítit klid, radost, jistotu, důvěru, svobodu, laskavost, odvahu, sebeúctu nebo vnitřní mír. Každý z těchto pocitů se může stát novým referenčním vzorem, novou mapou, kterou si mozek zapamatuje jako směr, kterým se vyplatí jít.

To, co chcete, jak se chcete cítit a jaké pozitivní přesvědčení právě teď potřebujete, je velmi individuální. Zkuste volit svá vlastní slova k popisu energie, kterou vnesete do svého energetického systému. Zároveň nebudeme používat klasickou formulaci úvodní fráze, která začínala slovy „I když…“. Formulace úvodní fráze bude výlučně zaměřena na náš nový pozitivní cílový stav. Svou frázi formulujte například takto: „Chci cítit, že život je bezpečný.“ nebo ji formulujeme jako přání pro sebe samu: „Ať cítím, že život je bezpečný.“ S připomínkovou frází „Život je bezpečný.“ 

Ohodnoťte úroveň svého pozitivního tvrzení. Je pro vás a váš energetický systém uvěřitelné? Na jaké úrovni? Pokud se neumíte rozhodnout, zkuste jen prstem klouzat po naší stupnici. Myslete na váš cílový stav a nechte se vést. 

Opět projdeme klasickým kolem EFT. Začínáme třemi hlubokými nádechy s rukama v pozici našeho srdce. Následně třikrát opakujeme úvodní frázi spolu s poklepáváním karate úderu na malíkové straně naší dlaně. Potom pokračujeme připomínkovou frází a poklepáváním akupresurních bodů. Relaci EFT ukončíme třemi hlubokými nádechy a rukama v pozici našeho srdce.

Následně zhodnotíme škálu subjektivního hodnocení úrovně pozitivního tvrzení. Pokud si přejeme pokračovat dalším kolem, můžeme opět jemně upravit naši úvodní a připomínkovou frázi. Například v našem případě: „Chci cítit, že život je ještě více bezpečný.“ S připomínkovou frází „Život je ještě více bezpečný.“ A pro malou inspiraci ukázka implementace pozitivních rozhodnutí. Pro titulky v češtině klikněte v pravém dolním rohu videa.

Když jsme poprvé začínali s EFT, mohli jsme si myslet, že naším cílem je výhra nad čímkoli, co jsme označili jako negativní. Po pár kolech mohl být náš „problém“ doslova pryč. Avšak teď jste si možná všimli, že dostat se na škále znepokojivých emocí na číslo 0 není až taková výhra. I když jsme samozřejmě vděční za úlevu a odklepání množství problémů. Teď možná tušíte, co ve skutečnosti 0 znamená. Nula = nic. Necítit nic. Avšak možná intuitivně tušíte, že necítit nic není až tak dobrým místem pro náš energetický systém. I když je to stále lepší než cítit bolest, nebo úzkostné myšlenky. Necítit nic však pro nás není konečným řešením. Nechceme žít v zemi ničeho.

Dnes jste se naučili a vyzkoušeli si tvorbu nových referenčních vzorců. Už to není o něčem, co nechceme, ale právě naopak. Ptáme se důležitou otázku: Co chci, jak se chci cítit, jak chci reagovat…? Sami si můžeme napsat svůj nový scénář, kde budeme hrát hlavní roli.

Pokud jsme například začínali EFT relaci s úvodní frází: „I když jsem zklamaná, …“, po několika kolech jsme se mohli dostat na subjektivní škále na 0. Nulový bod je místo, kde necítím zklamání. Ale pokud teď už necítím zklamání, jak bych se chtěla cítit? Odpověď na tuto otázku nám zároveň formuluje naši novou úvodní frázi pozitivního tvrzení. „Chci mít pocit, že můžu znovu důvěřovat.“ s připomínkovou frází „Můžu důvěřovat!“

Pokud je pozitivní tvrzení nainstalované a pohybujeme se na škále směrem nahoru, nemusíme přestat. Můžeme chtít od života ještě víc. Pokud byla naše připomínková fráze: „Můžu důvěřovat!“ úspěšně nainstalovaná, je to skvělé. Ale můžeme si dovolit chtít ještě víc? Zkuste se zamyslet, kdyby neexistovaly žádné, skutečně žádné limity a omezení, co byste chtěli cítit? Například: „Chci se cítit plná života.“ s připomínkovou frází „Plná života.“ Tyto fráze jsou energizující a po jejich instalaci budete mít úžasný pocit, elektrický pocit proudící a sršící energie. Můžete se smát, tancovat, výskat… jednoduše to budete přesně takto cítit.

I když instalace pozitivních přesvědčení není součástí klasického EFT protokolu, dokážete si teď představit, o co byste přišli, kdybyste ukončili EFT relaci v nulovém bodě? Instalaci pozitivních vyjádření můžete dělat i samostatně, kdykoli během dne, pokud budete potřebovat novou energetickou dávku. Kdykoli a kdekoli se necítíte dobře, můžete se sami sebe zeptat: „Jak bych se chtěl právě teď cítit?“ a vaši první odpověď využijte k formulaci úvodní a připomínkové fráze. Poklepejte své akupresurní body a dovolte energii naplnit vaše tělo. Dovolte si chtít stále víc a víc, jak váš energetický tok stoupá výš a výš na škále pozitivních přesvědčení. Naše energetická těla jsou navržena tak, aby se cítila dobře. Není nic špatného ani sobeckého na touze zlepšit tok energie. 

Více v kurzu EFT

SYLABUS KURZU informace o kurzu PŘIHLASTE SE DO KURZU