Lekce 1 - příklad lekce

Vítejte u pokračování vaší cesty, kterou nazýváme fytoterapie. A tak jak tomu bylo v minulosti, i vy můžete být vším – matkou, ředitelkou, švadlenou, kuchařkou, zemědělkou i léčitelkou. V minulosti neexistoval rozdíl mezi vědou a uměním, mezi vědomostmi, informacemi a schopnostmi.

Čím více se přiblížíme k našemu století, vidíme stále méně naturální péče o zdraví a o to více farmaceutik. Rozdělili jsme znalosti na umění a vědu, přičemž věda je silnější a dominantnější. Ale jako každé dítě s novou hračkou, s každým novým technologickým, chemickým a farmaceutickým poznatkem, ztrácíme naše schopnosti a zodpovědnost jak kontrolovat to či ono a to se týká i péče o naše tělo a duši. Jedním směrem jsme zašli už příliš daleko.

Herbalisté předchozích staletí hluboce milovali přírodu a s respektem přistupovali k rostlinám a zdá se, že toho znali víc, než my dnes. Věděli, kde je najít, ve kterém ročním období je sbírat a dokonce věděli i přesný čas, kdy rostliny obsahují nejvyšší kvality látek prospěšných pro lidské zdraví. Nevěděli nic o terapeutických vlastnostech rostlin, věděli velmi málo o anatomii, fyziologii, diagnózách a syndromech, ale věděli, která rostlina je dobrá pro určité potíže. Tato stará moudrost nebyla založena na nějakém druhu vědy, byla výlučně založena na pokusech a omylech, zkušenostech předchozích generací a velmi ovlivněna jejich vlastní intuicí. Intuice a inspirace byla dominantní v životě našich předků, která je vedla v léčebném procesu, kde dokázali velmi přirozeně kombinovat herbální medicínu s astronomií, což formovalo doktrínu medicíny té doby.

Používání léčivých rostlin v sobě neslo magickou, iracionální složku i racionální, empirickou složku. Příčina nemoci se sice často odůvodňovala iracionálně, ale v léčebném procesu se používaly racionální prostředky. A i když byla léčba racionální, účinek a uzdravení se opět vysvětlovalo působením nadpřirozených sil. Avšak nebyla tam diferenciace obou přístupů, ale vnímány byly jako jeden komplexní celek, který přinášel výsledek.

Je čas návratu k přírodě. Pokud si zlomíme nohu, chirurg nám ji může dát do správné pozice, ale jen příroda může donutit dvě oddělené části kostí, aby opět srostly zpět. Ve skutečnosti nemůžeme léčit tělo, můžeme jen podpořit, aby léčebný proces začal. Není to diagnóza onemocnění, která zabíjí. Je to naše očekávání a představivost, která onemocnění doprovází. Očekávání (myšlenky a emoce) mohou determinovat život nebo smrt a to zcela nezávisle na medicínské prognóze a intervenci. Důkazem jsou spontánní remise, kdy se i přes negativní prognózu medicínských profesí, člověk uzdraví. A týká se i tak závažných onemocnění, jakými jsou rakovina v terminálním stadiu.

A jelikož víme, že žádná léčba neléčí přímo, tak co tedy léčí?

Hlavní a nejpodstatnější ingredience v léčebném procesu je systém víry. Důvěra v terapii, ať už je ortodoxní nebo alternativní, mobilizuje vnitřní zdroje, aby tělo vykonalo to, co je zapotřebí. Uzdravení nenastává náhodou, ale vyžaduje mentální koncentraci na zdraví, nebo neoblomnou víru, že cokoli používáte, vám zdraví přinese. Na stejném principu stojí placebo efekt nebo spontánní remise, kdy se vyléčíme bez medicínské intervence a bez známé příčiny. Je to jen demonstrací schopností, které naše tělo má. Avšak změna postoje, naděje, pozitivní pocity a očekávání jsou nutnou ingrediencí tohoto procesu. Všechno je možné, pokud věříte dostatečně, včetně bylinek, nebo chemoterapie. Očekávání a postoj je základní ingrediencí léčebného procesu.

Pomocí bylinek pracujeme nejen s fyzickým tělem, ale také s myslí a emocemi. Rakovina, diabetes i srdeční onemocnění budou mít vždy i psychologickou korelaci. Onemocnění imunitního systému jako infekce, alergie, autoimunitní onemocnění jako revmatoidní artritida, roztroušená skleróza a dokonce i rakovina mají rovněž psychologickou složku. Představivost, naše očekávání a související emoce jsou klíčem k uvolnění fyzických symptomů. Pokud je hlava v pořádku, tělo vždy následuje.

A pokud víme, že každý jeden z nás disponuje vnitřními zdroji, pak je snazší pochopit a porozumět onemocnění nebo symptomu. Už nemusíme zavírat oči nad problémem, nemusíme utlumovat nebo skrývat svůj symptom za zády. Máme dost odvahy podívat se pravdě přímo do očí. Tento moment je často začátek celého léčebného procesu. Místo toho, abychom se začali bát a interpretovali nemoc jako něco nešťastného a nežádoucího, což je typické hlavně pro akutní onemocnění, tyto vnější projevy jsou pouze manifestací těla o pokus obnovit zdraví a harmonii. Ortodoxní medicínské přístupy jsou často založeny na potlačení symptomů onemocnění, ale nemoc je ve skutečnosti léčivým procesem, který musí být podpořen.

Západní medicína má tendenci být spíše mechanická. Sice opraví pacienta, ale on není o nic lepší, než dříve. V alternativních přístupech lze docílit zlepšení osobnosti na jakékoli úrovni, pokud si projde nemocí s adekvátní podporou přírody. Pokud chceme vidět světlo na konci tunelu, musíme nejprve projít celým tunelem. Součástí léčby je pochopení, proč tělo reaguje tak, jak reaguje a co je příčinou. Farmaceutika mají tendenci přeskočit naturální léčení, nepracují s tělem a myslí v duchu harmonie. Avšak pravdou je, že bylinky mohou být použity například v případě infekcí stejně jako antibiotika.

Co se naučíme v kurzu fytoterapie II?

Kurz fytoterapie II. stupně je zacílen výlučně na imunitní systém, který je klíčovým pro zachování našeho zdraví. Denně jsme vystaveni řadě patogenů, ale zda budou atakovat naše tkáně nebo vyhrají boj imunitní buňky, je součástí pochopení práce imunitního systému a podpory, kterou mu můžeme v rámci fytoterapie dopřát. Pokud imunitní systém nefunguje optimálně, snižuje se naše rezistence k infekcím, vznikají alergie a autoimunitní onemocnění až po poruchy imunitního dohledu, čehož důsledkem mohou být nádorová onemocnění.

Ve druhé lekci se podíváme, jak dokonale je nadesignována naše obranyschopnost. Je  vskutku jako profesionální armáda sestávající z několika divizí. V případě invaze patogenních látek nastupuje do útoku první, nespecifická imunita, která sice není cílená, ale je rychlá v akci. Pokud se jí nepodaří zastavit útočníka (patogen), naše tělo má v záloze cílené bojovníky specifické imunity, kteří jsou speciálně naprogramováni zasáhnout proti napadajícím patogenům, ať už se nacházejí uvnitř buněk nebo v tělesných tekutinách.

Ve třetí a čtvrté lekci se podíváme na největší nepřátele imunitního systému. Pokud byste si mysleli, že jsou to viry a bakterie, tak to není docela pravda. Pokud chceme, aby tělesná obranyschopnost fungovala optimálně, musíme začít od hlavy. Zvýšené stresové napětí volá po dodávce kortizolu a jeho zvýšené hladiny jsou přímým nepřítelem imunity. Na druhé straně, pokud jsou naše nadledvinky slabé a sekrece kortizolu je nedostatečná, pak víme, co jsou to časté infekce, známe co znamená dlouhá doba rekonvalescence a opakující se onemocnění. Ve třetí lekci si ukážeme, které bylinky lze efektivně využít k podpoře a výživě nadledvinek. Kromě již známé lékořice, rozšíříme váš repertoár o rostliny, které působí adaptogenně na hladiny kortizolu a vyživí tak důležité žlázy našeho těla.

Ve čtvrté lekci zůstaneme při identifikaci nepřátel imunitního systému. Jak se říká, pokud chceš vyhrát, poznej svého nepřítele. Zatímco nepřítelem číslo jedna jsou naše reakce na stres, nepřítel číslo dva není tak jednoznačně identifikovatelný. A nachází se v posledním článku našeho trávicího systému. Jelikož má tlusté střevo minimum receptorů bolesti, nehledáme příčinu tam. Avšak na 90% je spouštěčem dysregulace imunitních buněk a může stát za snížením imunitního dohledu. Nerovnováha střevního mikrobiomu v kombinaci se stresem může vést k poškození gastrointestinální výstelky, přispívat k zánětům v rámci celého těla, zvyšovat náročnost práce imunitního systému a ovlivňovat mozkové funkce. Kromě známých bylinek pro podporu střevní peristaltiky a očištění střevních stěn se zaměříme na přátelské střevní bakterie. Tlusté střevo si začneme naplňovat probiotiky a vyživíme prebiotiky.

V páté lekci se budeme věnovat akutním zánětům. Zánět není tak zcela pochopen a když slyšíme tento termín, ihned si jej asociujeme s něčím špatným, co se děje v našem těle. Avšak zánět je nutnou součástí imunitní reakce, která spolu se skupinou imunitních buněk opravuje, rekonstruuje a chrání tělesné tkáně před invazí patogenů. Naučíme se pracovat spolu s akutním zánětem, představíme si bylinky s imunomodulační aktivitou, které podpoří akutní zánětlivý proces.

V šesté lekci ještě zůstaneme při projevech nespecifické imunity. Zatímco prvním projevem je zánět, tím druhým je horečka. Ukážeme si, jaké má horečka poslání a představím vám můj protokol, který při horečce využívám.

Sedmá lekce bude mít jiný nádech. Zatímco v předchozích dvou lekcích jsme pracovali s akutním projevem infekční odpovědi, v sedmé lekci se dostaneme na opačnou stranu a budeme se věnovat zánětům chronickým. Chronické zánětlivé kondice jsou v poskytování tělesných symptomů poněkud skryté a nemusíme o nich okamžitě vědět. Ale v průběhu času si mohou vybrat svoji daň a začít negativně ovlivňovat zdraví mnoha způsoby. A rozdíl bude i v terapeutickém přístupu. Zatímco při akutních zánětlivých onemocněních stimulujeme akci imunitních buněk, při chronických zánětech terapii vedeme nestimulačně. Dříve se soustředíme na detoxikační obvod, výživu a střevní mikrobiom, než zahájíme aktivní tah na infekční organismy.

Osmá lekce bude možná překvapující, protože se budeme věnovat centrální obezitě, která je klasifikována jako chronické zánětlivé onemocnění. Podíváme se, proč centrální obezita vzniká, jaká jsou rizika spojená s jejím výskytem a jak tukové buňky (adipocyty) stojí za vznikem a progresí chronických zánětů.

Devátá lekce bude opět věnována chronickým zánětům. Soustředíme se na autoimunitní onemocnění. Cílem lekce není autoimunitní onemocnění vyléčit, spíše navrhnout terapii, která nám umožní zůstat v remisi tak dlouho, jak bude možné. Vyžaduje to znalosti o vzniku, progresi a efektu samodestrukční činnosti imunitních buněk. Zároveň je lekce inspirací, jak předcházet autoimunitním onemocněním, dokud ještě nedošlo k jejich aktivaci.

Poslední lekce je věnována alergiím, histaminu, mastocytům a imunoglobulinům, které stojí za jejich aktivací. Opět se podíváme, jak minimalizovat symptomy alergií a podpořit všechny orgány, které jsou alergickou reakcí a zvýšenými hladinami histaminu přímo dotčeny.

Závěr úvodní lekce ukončíme posledními slovy Louise Pasteura "Le microb n'est rien, le terrain est tout." (Mikroby jsou nic, terén je všechno). Většina z nás má strach ze špatných bakterií a předpokládá, že jsou příčinou onemocnění. Na základě tohoto předpokladu se léčba soustřeďuje na ničení choroboplodných zárodků. Je to základní koncept farmaceutických společností a západní medicíny, která k hubení mikrobů používá antibiotika a očkování. Avšak i přesto, že Pasteur věřil v zabíjení, na sklonku života musel uznat, že se mýlil.

Patogeny s námi obvykle žijí v symbióze. Pokud dojde ke snížení kvality našeho zdraví, tehdy se původně symbiotický vztah začíná měnit. Převládá aktivita choroboplodných zárodků a my začínáme cítit symptomy tohoto důsledku. Prevence onemocnění nespočívá v zabíjení patogenů, ale spíše naopak. Aby se předešlo onemocnění, musíme se soustředit na kultivaci zdraví. Máme-li silný imunitní systém a naše orgány pracují optimálně, tj. máme dobrý „terén“, jsme vůči patogenům imunní. Teprve tehdy, když se zdraví začne zhoršovat, můžeme se stát obětí infekcí. Patogeny si vždy najdou nejslabšího hostitele. Příkladem jsou například komáři, všimli jste si, že je většinou poštípána stále tatáž osoba? A je to přesně tentýž člověk, který v sezóně chřipky téměř vždy onemocní? Patogeny, včetně hmyzu, vždy útočí na tu nejslabší konstituci.

Pokračování v kurzu Fytoterapie II – imunitní systém

SYLABUS KURZU INFORMACE O KURZU PŘIHLASTE SE DO KURZU